,,Právě teď je chvíle na to, splnit si přání. Nikdy nevíme, kdy to může být naše poslední možnost."

DŮLEŽITÉ VAROVÁNÍ PRO VŠECHNY ČTENÁŘE I BLOGERY!!!

Květen 2014

1. Prolog

30. května 2014 v 8:04 | Any

1. Prolog

10. Dohoda dominanty s jeho výsostí

28. května 2014 v 8:02 | Any


10. Dohoda dominanty s jeho výsostí


Upírka zaparkovala auto přesně tam, kde jí řekl. Vypnula motor a vytáhl klíčky. Dominanta se začal zvedat, ale šlápl jí na nohu a ona sykla bolestí, byl neuvěřitelně těžký, ale co by se mohla divit, když byl pomalu velký jako větší poník.

,,Počkej." vysunula nohu z jeho tlapek a hlavy, stoupla si do místa pod nohama spolujezdce, kde neměl zadní část těla a otevřela mu dveře, musel jít touhle stranou, protože přes volant ve své vlčí podobě by se nedostal. Vyskočila ven a sledovala vlkodlaka, který se snažil nějak uvolnil a dostat ven, pak pochopil, že to nepůjde, bude se muset přeměnit. Tělo se mu začala zmenšovat, pomalu bralo tvar lidské stavby, slyšel praskat jeho kosti, párkrát zakňučel bolestí, ale jenom kvůli tomu, že ležel celý zkroucený v autě, bylo to o to horší a těžší. Normálně se měnil minutu, někdy méně, dnes mu to trvalo pět minut. Jakmile nabral lidskou podobu, pořádně se nadechl, proměny nebyly nejpříjemnější a hodně vyčerpávaly. Podíval se na upírku, která celou dobu sledovala jeho proměnu z vlčího vlkodlaka do toho lidského.

9. Chápu tě mnohem více, ale nedůvěra zůstává

21. května 2014 v 8:00 | Any


9. Chápu tě mnohem více, ale nedůvěra zůstává


,,Bolí mě celé tělo." upírka se opřela o strom a odmítala se pohnout. Vlkodlak z ní byl na prášky, ale šel dál, a tak ji nutil k dalším krokům. Chápal, že je slabá, jejich území vlkodlaků upíry oslabovalo, málo kdo si to ale uvědomil, byla to jejich velká výhoda, proto jí nic neřekl a nechal ji jít dál.

,,Jak je to ještě daleko?" žádná odpověď se jí nedostala.

,,Kdy uvidím sestru?" to byla otázka po několika minutách tichosti, ale zase žádná odpověď. Naštvala se a využila svou zbylou sílu k tomu, aby se přemístila před něj. Rukou ho zastavila, dotkla se jeho hrudi, s povytaženým obočím se na ni podíval.

,,Odpovídej!"

,,Naučila ses mužům poroučet a nejenom mužům, všem. Typická rozmazlená královnička." Trey procedil skrz zuby a obešel ji.

,,Královnička, říkáš mi královničko a kdo jsi ty, aby si mě poučoval!"

,,Orduk, nejsem obyčejný jako jsi ty obyčejná upírka." odsekl, ale pak se za to styděl, jen, co to vyslovil, ale nemohl to vrátit zpět, přehnal to a neměl to v plánu.

,,Jsem jen tak ledajaká upírka, naprosto obyčejná?" vyrazilo jí to dech, myslela si, že je jiný než ostatní vlkodlaci, ale podle všeho byl úplně stejný a řadil se do jejich typické vlkodlačí aury.

,, Já to tak nemyslel, omlouvám se."

,,Ne, už nic neříkej!" odbyla ho rukou a prošla okolo něj.

,,Leito, počkej! Nechtěl jsem to říct." rozhodil rukama, ale ona už byla k němu otočená zády a šla zklamaně a naštvaně dál na místo, kde se měla setkat se samotným dominantou.

8. Cesta dhampírky k upírům

14. května 2014 v 7:57 | Any


8. Cesta dhampírky k upírům


Běžela tiše lesem, všimla si nějakého pohybu. Někdo ji sledoval? Neměl by, její sestřenka odvedla pozornost určitě na dost dlouho, nejspíš byla mrtvá, toho se obávala, ale sama věděla, že Vienes by si přála, aby jí raději zabili. Slyšela o tom, co vlkodlaci dělají zajatým upírkám, jedna nechutnost za druhou, nesnášela je, vlkodlaci by měli být všichni mrtvý. Uslyšela zašustění poblíž sebe, nebyli daleko od hranic upíří země, byla blízko, musí se tam dostat rychle. Vydala ze sebe poslední zbytek sil k větší rychlosti, ale slyšela dusot kopyt za sebou, někdo ji musel sledovat a dohání ji.

7. Co po mě chceš?

7. května 2014 v 7:55 | Any


7. Co po mě chceš?


Za těmi silnými dřevěnými dveřmi se nacházel kamenný balkón a od něj vedly po pravé straně schody na nádvoří, které se rozprostíralo na obrovské délku i šířku. Uprostřed byla fontána se sochou rezavého vlkodlaka. Vienes viděla, že existují tři druhy vlkodlaků.

5. Svobodný...

5. května 2014 v 10:15 | Any
5. Svobodný...

6. Nebude to tak lehké

1. května 2014 v 7:53 | Any


6. Nebude to tak lehké



Šli tiše lesem, stromy se houpaly v poryvu větru a jejich stíny vypadaly jako chodící duchové po zemi. Ptactvo pělo na jejích větví, nutily ke zpěvu i ostatní. Sluníčko spouštělo své paprsky, které hladily po jeho tmavší pleti, usmíval se a působil tak jemně a křehce, ale věděla o něm, že je velice silný, ta moc vlkodlaka v něm jenom vřela, ale on ji držel pod kontrolou, jinak by ji už dávno roztrhal na kusy, museli se ovládat oba dva, aby neublížili tomu druhému. Upírům vadilo jen přímé slunečné světlo, když paprsky dopadaly na jejich tělo, takže Leita si vybírala cestu, kde sluneční paprsky nedopadaly, Treyi si toho všiml.

,,Vadí vám skutečně slunce?"

,,Co by si řekl? Asi tady přeskakuji z jednoho místa na druhé, protože se nudím a působí to tak lépe." protočila panenky, jen se usmál.

,,Nejsem vlkodlakem dlouho." připomněl jí, jen si povzdechla a odpověděla na jeho otázku.

,,Ano, vadí nám jen přímé sluneční světlo na tělo, jinak nám den nevadí." podívala se na něj a oba dál mlčeli, všimla si Sebastiana, který se zastavil a zavětřil, Trey udělal to stejné, ale nic necítil. Jeho druh se na něj otočil a on na něj pokývl, Sebastian chytil Rikary, proměnil se a seběhl s ní z cesty, vzdalovali se od nich, až jim zmizeli úplně z dohledu, Trey se vydal rovně dál po cestě, kde šla jeho smečka. Leita chtěla něco říct, nevěděla, co se děje, ale ještě mlčela.